Jdi na obsah Jdi na menu
 


Král a šašek

13. 1. 2008
1.dějství
Vypráví: Yukiatsu
Měsíc svítil na rozlehlé pláně traviny a stébla trávy se zohýbala pod jemným větříkem.
Silueta jící proti světlu měsíce odhrnujíc si vlasy z tváře na které byla maska.Vyhnán z města se směrem ubírajícím k dalšímu.Snad tady najde své štestí.Doba byla zlá,zemi vládl mladý císař Satmiro.Byl arogantní,chudým bral a daně zvyšoval.Japonsko se ubíralo ke zhoubě.Měl namířeno právě sem..Chtěl ho srazit z trůnu,ale to bylo nemožné.On je pouhý potulný artista a Satmiro je císař.
Pláně zmizely ve stínech vysokých paláců a budov.Jsem tu.
Bloudil uličkami až si našel jednu zapadlou a tam zalehl.
Ráno se probudil a spozoroval,že na něj zírají místí lidé.Paprsky se mu dostávali na oči a slunce bylo celkem vysoko.
"Kolik je asi hodin.."šeptem se ocitl mezi otázkou a prázdnou odpovědí.
"Hej ty!Vstávej.."okřikl ho jeden z mužů.Mířil k němu a chtěl mu nejspíše ublížit.
"Pro-promiňte..já jen..jsem potulný ..chtěl jsem tu..najít práci.."sypalo se z něj jako z pytle.
"Náš pán ti musí dát povolení..jinak táhni.."otočil se a i s lidmi si šli po svých.
"To se neboj.."řekl a oči mu žhnuli.
"Dámy a pánové...dovolte abych se představil..jsem Yukiatsu neboli šašek...usaďte se a sledujte.."Sklouzl se sloupu jedné z budov a vydal se po provaze,který si připravil už dřív.Jistě a bez sebemenší chybek se vydal po laně,přitom se oháňěl vějíři.Lidé postupně přicházeli a byli šokováni jeho vystoupením.Děti jásali a dospělí jen nevěřícně kroutili hlavou.Uprostřed provazu vyskočil do vzduchu a udělal pár salt a vrátil se na provaz.Sklidil potlesk a i nějaké mince mu zachrastili v plášti.Aby ho nepoznali měl tu samou masku jako tehdy večer.Císař Satmiro projížděl městem,když slyšel smích.Okamžitě dal povel,aby se vydali za tím zvukem,který tak nesnáší.
Spatřil tam muže s maskou jící po provaze a pod ním lidi jak mu tleskají.Tohle nestrpěl.
"Okamžitě se všichni vraťte do práce,chátro líná.."křikl na ně ze svého koně.
"..a TY!Pojď semnou..odveďte ho do mého paláce.."hlídka Satmira se vydala po muži.Vylezli na provaz a obklíčili ho.Muž se jen zasmál a z maskou seskočil.V
myšlenkách na bezpečí utíkal do ulic města v pomyšlení,že je setřese.Císař se vydal za ním.S koněm měl převahu,dohonil ho a strhl ho za vlasy na zem.
Muž zaúpěl a v bolesti klesl.
"Ty si myslíš,že se mi můžeš rovnat?"zeptal se pohradavým hlasem.Vlasy mu poletovaly ve větru a oči probodávaly pohledem.
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Těším se na další...

(Tercza, 20. 1. 2008 14:58)

začíná to pěkně.. škoda, žeje to takové krátké...

Pěkné!!!

(Sora, 19. 1. 2008 18:19)

Máš pěkný začátek tak jen pokračuj!!!!!