Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tma

6. 1. 2008
 

Obrazek


4.Díl

Vešly jsme do třídy a obě zavítaly k lavicím.

"Kyááá,venku je tak krásně a my musíme trčet TADY!"ozvala jsem se s pochmurným hlasem a otočila se na Adri.Čekala jsem zda něco odpoví,ale ona jen koukala z okna ven,jak to měla ve zvyku.Pousmála jsem se.Ale pak jsem si vybavila scénu z dnešního rána,její ruka byla plná podlitin,jizev a škrábanců.

 

Co skrývá za tajemství?A proč mi o něm neřekne?Co se jí honí hlavou?

 

Vzhlédla jsem a naše oči se střetly.Na vteřinku jsem zahlédla utrpení,pomstu a smutek,které splývaly v čokoládové barvě jejího zraku.Ale jakmile vešel učitel Dykrys do třídy,její oči se rozzářily jako obloha plná hvězd.

"Už zase.."řekla jsem rýpavým hlasem a zasmála se.

"Nech toho.."řekla a bouchla mě do zad.

"Dobrý den,třído."Při posledním slově,jeho pohled utkvěl na lavici za mnou-Adrianet.

"Co to sakra s ním je?"řekla jsem i potichu a nespustila ho z očí.

Jeho hlas byl klidný,ne jako ráno,nemohla jsem si nepovšimnout jak poslední dobou,jeho oči neustále kontrolují Adri.Skrývá nějaké tajemství a mám takový pocit,že se ho brzy dozvíme.

"Otevřete si literaturu na straně 63,prosím."Ozval se jeho hlas a vymanil mě z mých myšlenek.

"William Shakespeare je anglický básník a dramatik.Protože by byla škoda nedozvědět se o něm více,věnuji mu 3 hodiny literatury."Jeho hlas ustal a on popošel k parapetu a zasněně pohlédl z okna.

"A je to tu,Pruda."dodala jsem a odfrkla si.

Pohlédla jsem za sebe na Adri,ale ta jen bezmocně koukala před sebe na Dykryse.

Nobu mezitím četl,ale já jsem vůbec nevnímala okolí,jediné co mě zajímalo byl ON.

Po škole jsem si to střihla přes Distrikt-město upírů.Západní čtvrť našeho města,byla nebezpečná,po soumraku se zde vyskytovali Upíři.Slunce už pomalu zapadalo za obzor a chystalo se přejít na druhou stranu.Po chvilce už jsem procházela ulicemi a jediné co svítilo a dávalo mi pocit jistoty byly pouliční lampy,tma nabývala své plné podoby a měsíc už zářil na obloze.V Distriktu je mnoho ulic,které jsou slepými uličkami.

Zašla jsem za roh a do jedné takové se zamotala.

"Sakra,dnes nemám dobrý den.."Zaklela jsem a chystala jsem se odejít.Spatřila jsem postavu.Stála naproti mně,byl to určitě upír.Kolena se mi rozklepala,blížil se ke mně.

Byl to muž.Jeho dlouhé černé vlasy mu splývaly na hruď,kterou měl zčásti odhalenou.Oči měl jako noc,temné,přesto přívětivé.Rty měl nepříliš plné,spíš podlouhlé.Úsměv,kterým se usmál,byl opatrný,aby nešly vidět špičáky.Stále se přibližoval.Zavřela jsem křečovitě oči.Závan větru,který kolem mě provál,mě donutil otevřít oči.

"Je pryč..díky bohu.."Zaradovala se a chtěla odejít,ale něco si mě přichytilo na místě.Strnula jsem.

"Ale,ale co tak sama?Ma petite."Dlouhými,bílými prsty přejel po mém krku,jeho horký dech se ode mě odrážel.Přeběhl mi mráz po zádech.Nohy mi zdřevěněly a můj útěk byl tím zmařen.

"Neboj se,nebudu to prodlužovat,ma petite."Dozněly jeho poslední slova a cítila jsem jeho hebké,chladné rty na mé kůži.Nejdříve polibek pak stisk.

"Áááá"zařvala jsem a v mdlobách jsem se mu odevzdala do jeho náruče.

Poté nastala Tma.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hmmmm

(Aki, 18. 11. 2008 22:27)

Zítra pokračuju, vyvíjí se to zajímavě!

jujky :D

(Herwen, 6. 1. 2008 22:30)

Tohle by se asi mělo číst až po deáté v noci :D. Né dělám srandu je to skvělé, ale bojim...bojim :D A chci pokráčko :D