Jdi na obsah Jdi na menu
 


Part 21

28. 12. 2007

Kde to všechno začalo?
Vstoupil do šatny a pozoroval Adrianet jak si dodělávala make-up,když spatřila Leona stojícího ve dveřích,usmála se.

"Nemůžeš se dočkat?"zeptala se ho mírně provokativně.Popošel k ní.

"Jo,ale tebe,chci tě znovu vidět zářit,už mi to chybělo.Tvůj úsměv..potlesk,který bych si zasloužil s tebou.."šeptal jí to do vlasů.Adrianet proběhly hlavou vzpomínky na to všechno.Těšila se a zároveň měla trému,jako při prvním představení.

"Raději pojďme."pobídla ho a přecházela ke dveřím.

"Mimochodem,v tom novém kostýmu ti to sluší."řekl a oči mu sjíždeli po celé délce jejího těla.Drbla do něho.

"Jo a kdo vůbec bude zaskakovat za Yuriho?"zeptala se,když si uvědomila,že ve scénáři jsou dva samurajové.Leon se usmál lišáckým úsměvem a zastavil se před oponou.

"..uvidíš.."chytl ji za ruku a společně vyběhli na jeviště.Leon skočil na trampolínu a vyskočil na hrazdu,kde se zachytil nohama.Adri se rozběhla a také skočila na trampolínu,však né na hrazdu,ale o něco víš se chytla zavěšených šátků a předváděla jedno úchvatné představení za druhým.Mezitím,když sklouzla dolů na provaz,objevil se u ní druhý samuraj,bohužel měl masku,ale poznala ho.Byl to ten,který ji přepadl v parku,ty oči by poznala kdekoliv.Přiblížil se k ní a políbil ji ruku

"dnes mi neutečeš,svedu boj o tvé srdce má princezno.."dodal a přeskočil ji s katanou na druhou stranu provazu,kde se zachytil provazu a skočil na speciální točitou hrazdu,kde skončil i Leon.Během jejich vyrovnaného boje,se Adrianet vzpamatovávala v zákulisí,nemohla však dlouho za chvíli totiž přišla nejdůležitější scéna představení:Tanec s vějíři,pobrala vějíře a utíkala mezi ně.Vyskočila na trampolínu a skočila do středu boje,s pózou klidnou jako pták,předváděla tanec s vějíři,během toho si vyslékala kimono až ji spadlo a objevil se její třpytivý set,který si před dvěma dny koupila.Odhodila vějíře a slétla na provaz v točitých spirálách,kde předvedla pár salt na provaze a vracela se na hrazdu,zachytila se nohama a vztáhla ruce směrem k oboum mužům.Leon udeřil,neznámý reagoval přesně podle scénáře,leč nerad musel a skončil tedy poražený a padal,Adrianet dívajíc se na jeho tělo,které se vracelo zpátky zemskou gravitací,upoutal jeho pohled,věnovaný pouze jí.Říkal:Miluji tě,chápu však,že ty už jsi si vybrala.."Leon doskočil na hrazdu a zhoupl se a skončil v její náručí.Potlesk byl ohromný,tisíce a tisíce lidí se zvedalo a hvízdalo.Byl to úspěch,Adrianet zrychleně oddechovala a ukláněla se s rukou v ruce Leona.Tak dávno zapomenutý pocit a přesto tak důležitý.Zavřela oči a zaposlouchala se doté hudby.Chtěla by tak zůstat navždy.

Odcházeli společně do zákulisí a tam se zarazila,stál tam on.Leon přešel k němu a potřásl mu rukou.

"Dík,že jsi mi pomohl,bohužel vracím se zpátky do Kalendo Stage,kdybys něco potřeboval--"mávl rukou.

"Neboj se bratříčku,jsem v pohodě.."usmál se a v očích mu hrála osamělost.

"Bratří-čku?"dodala zmateně Adrianet.To není možné,Leon nemá bratra,jen sestru,ale…..to není..není možné..Zmatená ve své mysli,přehrávala tu odpověď.

"Dovol abych se představil,jsem Dominic,brat Leona.Těší mě."políbil ji ruku a podíval se jí hluboce do očí.Otřesená Adrianet jen přikývla,na více se nezmohla.

 

 **************************************************

 (v Kaleido Stage)

"Vidím,že nejsi zas tak špatná,ale nic zvláštního tay nejsi."dodal Yuri a odcházel.

Evv těžce oddechovala a pak zařvala.

"Příště se ukaž ty!"drze na něj vyjela.Neotočil se jen byl slyšet jeho ironický smích.

"Příště bude pozdě.."dodal a jeho kroky se rozléhaly chodbou.

"Dnes mají přijet Adrianet a Leon"řekla Nime,dyž šla společně s Koikem do tělocvičny.

"Hm.."Koike duchem nepřítomný,nevnímal vůbec okolí a jen bezduše šel dál.

Už dnes..já jsem jí..chtěl tolik věcí…už je pozdě..,ale včera..Otázky mu nedali.Nime si všimla,že je dnes nějaký divný,ale raději se neptala a trénovala dál.

 

 ********************************************************

 (v Letadle)

"Leone,proč jsi mi něřekl,že máš bratra?"zeptala se trochu rozčileně Adrianet.

Leon trochu zvážněl,ale pak spustil:

"Protože jsem to ani já sám nevěděl,během našich líbánek se zničeho nic objevil a řekl mi to,celý den jsem jezdil po úřadech--"umlčela ho polibkem na tvář.

"Nemusíš mi to zas tak vysvětlovat, já jen,že on.."zarazila se.Raději neřekne to co se onehdy stalo v parku.

"Co?"zeptal se znepokojeně Leon.

"Ale nic.."usmála se a dala jeho dlaň na jeho ruku.

"Teším se na děti,snad moc nevyrostli."znepokojovala se Adrianet.

Leon se zasmál a polibek ji oplatil:

"Zlato,děti jen tak nevyrostou za týden.."

"Já vím,jen.."pokáral ji pohledem.

"Už se těším.."dodala a podívala se zasněně z okna,kde se objevila malá,avšak tak důležitá Kalendo Stage.

"Já taky…"dodal a zavřel oči.

S úsměvem pozorovala jeho chvějící se víčka.

 *******************************************************

  (Kaleido Stage)

"Rychle všichni nastupovat,ať to nezmeškáme.."organizovaně řvala Anna a hnala všechny do auta.Mia,Nime,Anna a děti seděli vzadu a Jerry s Koikem seděli vepředu.

Na letišti si sedli Adri a Leon na lavičku a čekali.

"Už se nemůžu dočkat až je všechny uvidím.."opakovala plná nadšení Adrianet.Leon jen tiše pozoroval.Zasnil se,když ji viděl poprvé.Byla to pro něj překážka.Její povaha se mu nejdřív protivila,pak však poznal druhou Adrianet.Nesmělou,Nespoutanou,Nádhernou.Zamiloval se do ní.Chtěl s ní sdílet každičký okamžik svého osamělého života.Ale nahlas by to nikdy neřekl.Jeho činy mluvili za něj.Později si ji vzal a má sní 2 nádherné děti,které miluje nad vše.Je pro něj andělem,světlem ve tmě.Co by dělal kdyby o ni přišel?Ne,takhle nesměl mluvit.

"Děje se něco?"zeptala se s obavami Adrianet.

"Ne,nic..jsem jsem vzpomínal…"řekl a pousmál se.

"Víš,že jsem ten nejštastnější člověk na světě?"řekl a obejmul ji.

"Ne…"řekla a zasmála se.

"Protože mám tebe a děti.."řekl a umístil ji polibek na rty.

"Ehm..nechci rušit,ale odvoz čeká.."řekla Anna a odkašlala si.Adrianet vyskočila z jeho náruče a rozběhla se k dětem.

"Ahoooj miláčkové,jak jste se měli?"

"Já výborně.."špitla Mia a celé letiště se válelo na zemi.I Leon se pousmál.

"Vítám tě,Leone.."řekl Koike a podal mu ruku.

"Od kdy se ti dva mají?"špitla Adri a naklonila se k Nime.

"Vím já?"a obě se pousmály.

"Nezlobili?Byli hodní?Nebyli nemocní?"ptala se cestou domů,zvědavě Adrianet.

"Ne ne..byli hodní jako andílci,akorát Sayuri byla hodně čilá."řekla a dala malé ručku,ta ji instinktivně stiskla.

"Ani nevíš jak se mi po nich stýskalo.."řekla a obou jim vlepila pusu.

"Ehmmm…zas tak moc to nebylo.."řekl Leon a zasmál se.

"Ty jeden…"řekla šťouchla do něj.

"A jak pokračujete?"zeptala se zase zvědavě Adri.

Nime se začervenala a pak se naklonila a šeptem dodala:

"Málem jsme se k tomu dostali.."řekla a byla rudá jak rajče.

Koike se ohlídl a když spatřil Adrianin obličej okamžitě se otočil.

"A jak ses měl,Koike?Něco nového?"zeptal se silnějším hlasem Adrianet a jen čekala na odezvu.Koike pokývl a pak dodal.

"Ale jo,ušlo to.."řekl nějak nevzrušeně.

"Jsme tu!"ozval se Jerry a Adrianet se zasněně podívala.

"Konečně doma."Leon za ní přišel a ruce ji obmotal kolem pasu.

"Ano,konečně doma.."dodal toužebně a pak políbil Hira na čelo.

Adrianet seděla v ložnici a vybalovala si věci,když vtom ji spadl na zem nějaký papír.

Byl to dopis,zvedla jej a přečetla:

Milá Adrianet

 Vidím,že svoje štěstí jsi už našla,někde v hloubi duše jsem doufal,že nakonec neodjedeš,ale vybrala sis Leona.Střež ho.Někdy je panovačný,někdy ne.Ale to by jinak nebyl Leon.Pozdravuj ho a řekni,že nezapomenu na naši dohodu.

PS:Milujete víc,než kdo kdy dokázal.

 Nikdy na tebe nezapomenu s láskou

 Dominic

Adrianet se usmála.

"Já vím..taky nezapomenu,připomněl si mi něco hodně důležitého..děkuju"

"Večeře už je hotová"řekl a hodil po ní jeden ze svých sexy úsměvů.

"A co jsi vařil?"zeptala se lišácky.

"Uvidíš.."řekl a popošel do pokoje.

 

Adrianet hořela nedočkavostí.Zavázal ji šátkem oči a hlasem ji naváděl do kuchyně

"Už tam skoro jsi..ještě kousek.."

"Leone,jsi jako dítě..já už to nevydržím.."zasmála se Adrianet a Leon se znovu ponořil do myšlenek.

 

Už je to dlouho co jsem ji slyšel poprvé smát.Její smíc mě pokaždé naplní neznámým pocitem.Je jako anděl,když se usměje.

 

"Leone,Leone?"zeptala se Adri bez šátku a přešla k němu.

"Děje se něco?"optala se a odejmula.

"Ne,nic se neděje,jen teď často vzpomínám…"odpověděl uklidňující odpovědí a přitiskl si ji blíže k sobě.

"Nechtěla jsi náhodou večeřet?"zeptal se lišácky a podíval se ji do podmanivě čokoládových očí.

"Máš pravdu,ale sama jíst nehodlám.."odpověděla a zátáhla ho sebou ke stolu.

"Tak teda dobrou chuť."Odpověděl a podíval se na Adri.

Ta už byla puštěná do jídla.Leon se zasmál.

"Vidím,že ti chutná..,ale to je dobře.."a sám se pustil do jídla.Leon po večeři sklidil ze stolu a Adri se šla podívat na malé a popřípadě je nakojit.

"Hiro ty jsi ale vyrostl…"Řekla Adri a povzdychla si.Pomazlila se sním a dala ho nakojit.Potom ho položila do postýlky a zapnula mu kolotoč s medvídky,který měl nad postýlkou.Hračka s líbánek.

"Sayuri,broučku doufám,že jsi moc nezlobila,stýskalo se ti."Sayuri poznala matku a přitulila se.Adri měla na krajíčku.Scházeli ji víc než si myslela.Leon měl práci v kuchyni hotovou a vydal se za Adrianet.

Opřel se o práh dveří a sledoval ji.

 

Když ji viděl poprvé,vzbuzovala v něm touhu,nebo odpor?Něco však ho k ní táhlo.Byly to snad její křivky?Podmanivé oči,nebo snad plné rudě zbarvené rty?Její povaha mu nevyhovovala,ale dalo by se říct,že ji zkrotil.Nebo snad zkrotila ona ho?

 

Popošel a objal je,všechny.

"Je pozdě a zítra je trénink."řekl a políbil na čelo Sayuri,pak i Hira.

Adrianet ji dala dobou noc a v náručí Leonově se vydala do ložnice,kde společně usnuli.

Ráno vstala bz problémů,což se o Leonovi říct nedalo.Nasnídala se,sbalila věci na trénink a vydala se do Kalenda.Před molem se zastavila.Slunce vycházelo a racci poletovali kolem.

 

Připomíná mi to můj první den.Sen,který jsem chtěla uskutečnit zde.Vzpomínky na ten den ve mně zůstanou.

 

Přestala vzpomínat a vydala se za Kalosem.

Šla po chodb a zdravila akrobaty,které potkala ani nezaklepala a vešla.

"Dá--u Oswaldů se neklepe?"řekl Kalos a usmál se.

"Taky tě ráda vidím.."řekla a vrátila mu smeč.

"Jsi připravena na měsíční představení?"Zeptal se a popravil si brýle na nose.

"Stačí říct.."otočila se a šahala po klice.

"Mimochodem,máš pěkné ponožky."řekla a se smíchem zavřela.Kalos se podivil a podíval se pod stůl na nohy.Zčervenal,když zjistil,že má každou jinou.

"Už zase.."praštil se rukou do čela.

Adrianet s úsměvem na tváři,šla po chodbě směrem k tělocvičnám.Potkala Yuriho.

"Ahoj Adri,vidím,že jsi zpátky.."hodil se do řeči.

"Jo jsem..a už se těším na představení.."

"já taky,vidím,že jsi plná energie.."

"Jo to jsem.."

"To jsem rád,tak zatím uvidíme se na jevišti."odpověděl a odcházel.

"Jo já taky.."vlétla do tělocvičny a s údivem se podívala na Leona,který tam netrpělivě čekal.

"Pozdě.."

"Pche..já nejsem ten,kdo tu pozdě vstával..byla jsem za Kalosem.."odpověděla a cvrkla mu do nosu.

Leon se začervenal.

"Vylez na hrazdu,začneme.."jeho chladný přístup byl zpět a s tím i trenérská image.

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

=))))

(Lirael, 18. 1. 2008 22:41)

to že si jí..."donutila" napsat alespon nedokončenou část...ani já se už nemu´ůžu dočkat ale zároven je mi to líto..=DD každopádně se na ten poslední díleček těším jak malý děcko...=DDDDDDD díky a autorce...za neskonale potěší které mi přináší čtení jejích povídek..=DD

WOOOOOW

(Alende M., 6. 1. 2008 19:07)

Páni, to ti řeknu, fakt famozniiiii!!!
Tohle bylo fakt užo, když to říkám já, tak to je pravda :o) Tomu věř :D:D:D:D:D:D:D:D
Opravdu skvě¨lýýýýýýýýýý

uaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa 2

(Adrianet, 4. 1. 2008 22:01)

Nime, Nime, Nime, Nime!!! To je naprosto, naprosto, naprosto.....!! AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAa XD stačí? XD doufám, že brzy mé srdce opět potěšíš, ale nebudu Tě nutit, piš jak se Ti zachce ;-) Takže zlato, jen tak dál! :-*

Lirael juj, copak jsem provedla? O :-)

čuper

(Lirael, 29. 12. 2007 16:39)

tak sme se konečně dočkaly..a já děkuji nejen autorce..ale i adrianet....moc pěkné..=)))

uaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

(Adrianet, 28. 12. 2007 20:29)

Sakra, sakra, sakra, sakra! Je vidět, že je to o mě, protože v podobný situaci se nacházím taky...Nime, jak to sakra víš?! XD Teda, až na těch pár rozdílů, že nejsem celosvětová hvězda, neumím akrobacii, nemám manžela a dvě děti, že.... ale ten Leonův bratr.... někoho mi strašně moc připomíná a v anime mi ho připomíná i Leon, tad yuž je trošku jiný, jak plynul čas....ale jako já v těch pasážích, kdy o mě píšeš, vždycky zrudnu jak rak! XD
Jinak strašně moc mi tohle chybělo, nasadila jsi mi zas tak trošku brouka do hlavy a bojím se, co budu dělat, až to skončí. :-( Ale třeba se zas najde jiný člobrda, co o mě začne psát a bude mi tak pomáhat řešit moje problémy......díky moc, za všechno :-*****
P.S.: Píšeš famózně ;-)