Jdi na obsah Jdi na menu
 


Part 18

16. 11. 2007
Tajemství zahalené v noci

Mladý pár se proházeli po noční Paříži.Paříž byla krásná ve dne,ale v noci se ji nic nevyrovnalo.Měsíční svit osvětloval zapadlé uličky a hospůdky.Podkrovní obchody byly osvětlovány Eiffelovou věží,která se jasně tyčila nad městem.Vzduchem se linula vůně parfémů a různých pochutin.Atmosféra byla kouzelná,zpěvy potulných hudebníků z ulic se šířili po celém náměstí.Lampy osvětlovaly ulice,kam by někdo normální nikdy nevkročil.Mladý pár s procházel po náměstí a usídlili se v jedné z místních restaurací.

"Co si dáš?"zeptal se Leon,když pomáhal Adrianet z kabátu.

"To je na tobě,já francouzky neumím..a sním prakticky všechno,mám hlad jako vlk."odvětila a pohodlně se usadila na židli.

"No dobře,to je jediné ti omlouvám."usmál se na ni a pročítal si jídelní lístek.

Seděli u oka s výhledem na náměstí,kde se vztyčovala fontána a vzadu i Eiffelova věž,všimla si však jednoho může,který se skrýval ve stínu stromů v parku na náměstí.Cukla sebou,jejím tělem projela vlna strachu,ale také touhy zjisti kdo to je a co je zač.Neviděla jak vypadá,ale jeho oči ji upoutali.Černé jako noc,jen mírný záblesk štěstí.Ten záblesk ji znervózňoval.

"Děje se něco?"zeptal se mírně znepokojeně Leon,který ji už delší chvíli pozoroval.

Adri zavrtěla hlavou a pootočila se k Leonovi,její úsměv ho měl přesvědčit,že ji nic není,ale nebylo tomu tak,i Leon poznal,své otázky si však schoval hluboko uvnitř sebe.

Otočila se zpátky,aby zkontrolovala,jestli ji stále pozorují ty krásné oči,ve kterých se ztrácela,avšak nenašla už ani jedinou zmínku po nich.Žádná temná postava už ji nepozorovala.

"Prosím."ozval se číšník nesoucí jídlo a tak vtrhl Adrianet od myšlenek.

"Dobrou chuť."usmála se a pustila se do jídla.

"Dobrou chuť"ozval se Leon a také neodolal a pustil se do talíře,který měl před sebou.

Po chvilce si Adri povzdechla:

"Stýská se mi po dětech.."vyslovila svojí myšlenku a oddělala příbor na talíř.

Leon se pousmál,rukama si podepřel bradu a díval se na ní.

"Neboj se,nebudeš litovat…"řekl a v očích mu zažehli plameny..

"Ten pohled znám,ty ďáble.."řekla a uchechtla se.

Když Leon zaplatil,vydali se ještě na malou procházku.Šli po náměstí a rozhodli se pro výstup na Eiffelovku.Adri a Leon jeli výtahem,který j měl vysadit na nejvyšší možné přístupové terase.

"Jsme tady."ozval se francouzský hlas muže,jenž doprovázel hosty v výtahu.Leon kývl a poděkoval mu francouzsky.Adri se na něj zasněně dívala.

"Takhle bys mohl mluvit častěji,ten přízvuk se mi líbí.."dodala a nechala se pobízet na výhled s věže.

Zatajil sejí dech.Tak vysoko ještě nikdy nestála.

"Je to nádherné.."vydala ze sebe po úchvatném obrazu,který se jí naskytl.Paříž vté výšce vpadal tak malá a přitom tak nádherně osvětlená.Lidé vypadali jako mravenci,kteří pořád někam spěchají.Leon objal Adrianet kolem ramen a otočil si ji k sobě.

"Konečně jsi moje.Doufám,že nebudeš litovat toho,že jsi si mě vzala.."řekl a chtěl pokračovat,Adrianiny ústa však nedovolila jít dál,políbila ho a Leon polibek více prohloubil s vášní.Nebyli tam však sami,i jeden pár očí je pozoroval,a nebyl toho dvakrát nadšený.Takovýhle obraz se mu naskytnout neměl.Mu ne.Nemohl to vydržet a odjel výtahem dolů,tolik bolesti by nesnesl za ty roky.Roky plného čekání že jednou snad…Co si to nalhává?

"Leone,nikdy nebudu litovat toho,ž jsem si tě vzala a ani ne toho,že mám stebou krásné dvě děti.Tak prosím nepochybuj o tom.Miluji tě.Učinil jsi mě Šťastnou víc než kdokoliv jiný..D ěkuju ti."řekl a objala ho a přitiskla se k němu,položila hlavu na jeho hruď a poslouchala naslouchala okolnímu kouzlu noci.

Došli do apartmá a Adri si šla dat dlouhou koupel.Byla zmrzlá jako led.Když došla do koupelny shodila ručník a chtěla zavřít,vtom však zabránila Leonova noha vstoupil za ní.

Sundal si ručník a vlezl společně sní v náručí do koupele.Omýval jí záda a přitom hýčkal každý její kousek kůže.Adri se chvěla pod jeho dotyky.Opřela se o něj a vychutnávala si rysy jeho dokonalého těla.Hladila ho po ruce,kterou měl ovitou kolem jejího pasu.

Užívali si společné blízkosti.Když už chtěl odejít,zjistil,že usnula.

"Sakra,doufám,že ne tvrdým spánkem."zaklel a opatrně vyskočil sní z vany a zabalil ji do županu.Položil ji do postele a sám si v županu sedl do křesla a otevřel si knihu.Očkama sledoval jak plamen,šlehající z krbu osvětluje nezahalené kousky její kůže.Touha se dotýkat jejího těla,byla pro něj nepopsatelná.Seděl tam v křesle držící knihu a pozorujíc každičký pohyb,ženy,která před ním ležela.Tak zranitelně a tak andělsky krásně.Po chvilce na něho přicházela únava,rozhodl se tedy,že"Čtení"nechá na jindy a skočil do postele.Adri ucítila blízkost jeho těla a přiblížila se k němu ze zadu.Rukama objala jeho pas a hlavu složila na jeho záda.Cítil její horký dech na jeho zádech,nemohl si pomoct musel usnout.Snad příště dostane touha své uspokojení.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

uaaaaaaaa

(Adrianet, 16. 11. 2007 18:13)

Holka, Ty mě jednou zabiješ. XD Ty bláho, kdo to byl? To chci věděěěět XD ale chválím Tě, konečně nějaká věcička, co ten příběh ještě více spestřuje. ;-)
Už se nemůžu dočkat pokračování ;-)

P.S.: Já chci do Paříže s Leoneeeeeeeeeem!!!! XDXD