Part 18
Mladý pár se
proházeli po noční Paříži.Paříž byla krásná ve dne,ale v noci se ji nic
nevyrovnalo.Měsíční svit osvětloval zapadlé uličky a hospůdky.Podkrovní obchody
byly osvětlovány Eiffelovou věží,která se jasně tyčila nad městem.Vzduchem se
linula vůně parfémů a různých pochutin.Atmosféra byla kouzelná,zpěvy potulných
hudebníků z ulic se šířili po celém náměstí.Lampy osvětlovaly ulice,kam by
někdo normální nikdy nevkročil.Mladý pár s procházel po náměstí a usídlili se v
jedné z místních restaurací.
"Co si
dáš?"zeptal se Leon,když pomáhal Adrianet z kabátu.
"To je na
tobě,já francouzky neumím..a sním prakticky všechno,mám hlad jako
vlk."odvětila a pohodlně se usadila na židli.
"No dobře,to je
jediné ti omlouvám."usmál se na ni a pročítal si jídelní lístek.
Seděli u oka s
výhledem na náměstí,kde se vztyčovala fontána a vzadu i Eiffelova věž,všimla si
však jednoho může,který se skrýval ve stínu stromů v parku na náměstí.Cukla sebou,jejím
tělem projela vlna strachu,ale také touhy zjisti kdo to je a co je zač.Neviděla
jak vypadá,ale jeho oči ji upoutali.Černé jako noc,jen mírný záblesk štěstí.Ten
záblesk ji znervózňoval.
"Děje se
něco?"zeptal se mírně znepokojeně Leon,který ji už delší chvíli pozoroval.
Adri zavrtěla hlavou
a pootočila se k Leonovi,její úsměv ho měl přesvědčit,že ji nic není,ale nebylo
tomu tak,i Leon poznal,své otázky si však schoval hluboko uvnitř sebe.
Otočila se zpátky,aby
zkontrolovala,jestli ji stále pozorují ty krásné oči,ve kterých se
ztrácela,avšak nenašla už ani jedinou zmínku po nich.Žádná temná postava už ji
nepozorovala.
"Prosím."ozval
se číšník nesoucí jídlo a tak vtrhl Adrianet od myšlenek.
"Dobrou
chuť."usmála se a pustila se do jídla.
"Dobrou chuť"ozval
se Leon a také neodolal a pustil se do talíře,který měl před sebou.
Po chvilce si Adri
povzdechla:
"Stýská se mi po
dětech.."vyslovila svojí myšlenku a oddělala příbor na talíř.
Leon se
pousmál,rukama si podepřel bradu a díval se na ní.
"Neboj
se,nebudeš litovat…"řekl a v očích mu zažehli plameny..
"Ten pohled
znám,ty ďáble.."řekla a uchechtla se.
Když Leon zaplatil,vydali
se ještě na malou procházku.Šli po náměstí a rozhodli se pro výstup na Eiffelovku.Adri
a Leon jeli výtahem,který j měl vysadit na nejvyšší možné přístupové terase.
"Jsme
tady."ozval se francouzský hlas muže,jenž doprovázel hosty v výtahu.Leon
kývl a poděkoval mu francouzsky.Adri se na něj zasněně dívala.
"Takhle bys mohl
mluvit častěji,ten přízvuk se mi líbí.."dodala a nechala se pobízet na
výhled s věže.
Zatajil sejí dech.Tak
vysoko ještě nikdy nestála.
"Je to
nádherné.."vydala ze sebe po úchvatném obrazu,který se jí naskytl.Paříž
vté výšce vpadal tak malá a přitom tak nádherně osvětlená.Lidé vypadali jako mravenci,kteří
pořád někam spěchají.Leon objal Adrianet kolem ramen a otočil si ji k sobě.
"Konečně jsi
moje.Doufám,že nebudeš litovat toho,že jsi si mě vzala.."řekl a chtěl
pokračovat,Adrianiny ústa však nedovolila jít dál,políbila ho a Leon polibek
více prohloubil s vášní.Nebyli tam však sami,i jeden pár očí je pozoroval,a
nebyl toho dvakrát nadšený.Takovýhle obraz se mu naskytnout neměl.Mu ne.Nemohl
to vydržet a odjel výtahem dolů,tolik bolesti by nesnesl za ty roky.Roky plného
čekání že jednou snad…Co si to nalhává?
"Leone,nikdy
nebudu litovat toho,ž jsem si tě vzala a ani ne toho,že mám stebou krásné dvě
děti.Tak prosím nepochybuj o tom.Miluji tě.Učinil jsi mě Šťastnou víc než
kdokoliv jiný..D ěkuju
ti."řekl a objala ho a přitiskla se k němu,položila hlavu na jeho hruď a
poslouchala naslouchala okolnímu kouzlu noci.
Došli do apartmá a
Adri si šla dat dlouhou koupel.Byla zmrzlá jako led.Když došla do koupelny
shodila ručník a chtěla zavřít,vtom však zabránila Leonova noha vstoupil za ní.
Sundal si ručník a
vlezl společně sní v náručí do koupele.Omýval jí záda a přitom hýčkal každý
její kousek kůže.Adri se chvěla pod jeho dotyky.Opřela se o něj a vychutnávala
si rysy jeho dokonalého těla.Hladila ho po ruce,kterou měl ovitou kolem jejího
pasu.
Užívali si společné
blízkosti.Když už chtěl odejít,zjistil,že usnula.
"Sakra,doufám,že
ne tvrdým spánkem."zaklel a opatrně vyskočil sní z vany a zabalil ji do
županu.Položil ji do postele a sám si v županu sedl do křesla a otevřel si
knihu.Očkama sledoval jak plamen,šlehající z krbu osvětluje nezahalené kousky její
kůže.Touha se dotýkat jejího těla,byla pro něj nepopsatelná.Seděl tam v křesle
držící knihu a pozorujíc každičký pohyb,ženy,která před ním ležela.Tak
zranitelně a tak andělsky krásně.Po chvilce na něho přicházela únava,rozhodl se
tedy,že"Čtení"nechá na jindy a skočil do postele.Adri ucítila
blízkost jeho těla a přiblížila se k němu ze zadu.Rukama objala jeho pas a
hlavu složila na jeho záda.Cítil její horký dech na jeho zádech,nemohl si
pomoct musel usnout.Snad příště dostane touha své uspokojení.
Komentáře
Přehled komentářů
Holka, Ty mě jednou zabiješ. XD Ty bláho, kdo to byl? To chci věděěěět XD ale chválím Tě, konečně nějaká věcička, co ten příběh ještě více spestřuje. ;-)
Už se nemůžu dočkat pokračování ;-)
P.S.: Já chci do Paříže s Leoneeeeeeeeeem!!!! XDXD
uaaaaaaaa
(Adrianet, 16. 11. 2007 18:13)