Part 15
"Spinkej maličká…Sayuri.."uklidňovala
Adrianet dcerku,když přišla k postýlce,poté co slyšela její křik.Vypadalo to,že
Hira nedokázal vzbudit ani pláč své sestry.Adri se na něj usmála,byl tak krásný,když
spinkal v té své postýlce,jeho tvář jí připomínala Leona,když chodívala spát
později než on,vždycky zůstávala chvilku vzpnu,jen aby mohla vidět jeho
andělskou tvář.Ve dne ďábel,v noci anděl.Pomyslela
si.
"Sayuri..spinkej,ať
seti zdá něco krásného.."odcházela se slovy a polibkem na dobrou
noc.Zavřela dveře a došla za Leonem,ten samozřejmě mezitím usnul,to se taky
dalo čekat.Potichu si vlezla za ním a hladila ho po vlasech a pak také po
hrudi.Leon se při každém jejím dotyku ohradil.Chvěl se.Adrianet se k němu víc
přitiskla a Leon v polospánku zareagoval odejmutím a přivinutím více k sobě.Adri
se pousmála a usnula ve společné náručí.Ráno se mžourala očkama po bytě,ale
Leon tu nebyl.
"Leone?"zeptala
se do prázdného pokoje,kterým prosvítalo denní světlo.Oteveřeli se dveře a v
nich stál Leon se Sayuri i Hirem v náručí.
"Copak?"zeptal
se popošel k posteli."Nic,jen..myslela jsem si,že jsi odešel už do práce."usmála
se a dala dětem dobré ráno.
"Vyspala jsi se
dobře?Zlato a chceš nějakou snídani?"optal se s čertíky v očích.Adri se
protáhla a polechtala Hira po bříšku:
"Asi nějakou
tvoji specialitu."odpověděla a vlepila mu pusu na rty.
"A dobré ráno
zlato!"odpověděla opožděně,ale láskyplně.
Leonovi na tváři hrál
mírný úsměv,znala ten pohled,chtěl na ni skočit..
"Dobře.Buď
připravená na svou nejlepší snídani."řekl vlepil ji pusu a šel do
kuchyně.Adri si mezitím pohrávala s dětmi.Vychutnávala si chvíle,kdy mohla s nimi
být.Leon za chvilku došel s podnosem plného jídla.
"Táákk tady se
to nese,anděly.."to bylo poprvé co ji tak řekl,mírně se zachvěla,ale pak
mu odpověděla úsměvem.
"Děuju,vypadá to
báječně.Už se těším jak se do toho pustím,ale mám jednu podmínku."řekla.
"Jakou?"znejistěl
Leon,ale v očích mu stále plály ohně vášně.
"Musíš jíst
semnou.Sama bych to nesnědla,je toho moc,ale děkuji ti.Zlato,dneska jsi se
překonal."řekla a podávala mu příbor.
Bylo tam všechno:Vafle,máslo
džem,vajíčka,čaj,káva..Bylo toho zkrátka hodně.Adri si povzdychla:
"Jdem na
to.Dobrou chuť."řeka a už si nabírala máslo a džem.
Leon se ze zájmem
díval jak Adrianet jí.Líbilo se mu vše co dělala,dyž si česala vlasy,nebo si
zpívala,když si hrála s dětmi.Náhle ho popadla touha a tak oddělal tác a svalil
Adrianet na postel.Začal ji líbat,nejdřív se bránila,ale i ona pak podlehla
jeho kouzlu a tak mu polibek opětovala,začal ji zajíždět rukama pod tričko.
"Ne,Leone..jsou
tu děti a navíc měl bys jít do práce.Večer si to vynahradíme."mrkla na něj
spiklenecky a posbírala děti s postele a šla s nimi do pokoje.Leon se smutně
odtáhl posbíral jídlo a šel do Kalenda.
Adri i
povzdychla.Chtěla už stát na jevišti bok po boku Leonovi.
"Tndntn"někdo
zazvonil u dneří.Adri se probudila se smutku a šla otevřít.
"Koike?Ty?Ahoj.."Koie
se usmál a nesměle se podrbal po hlavě.
"Ahoj Adri,můžu
tě prosím o něco poprosit?"zeptal se trochu vážněji než obvykle.
"Ale jistě,pojď
dál,nechceš čaj?"pobídla ho dovnitř.
"Néé děkuji."řekl
a posadil se do křesla.
"Ta
začni.."řekla a usadila se vedle něj.
"Já nevím jak
začít,ale je to takhle..no víš..Nime a ..já.."
Adri se
pousmála.:"Vím co chceš říct."
Koike zavedl pohled k
ní."Opravdu?"
Adrianet
přikývla."Máš ji rád?"
Koike se znovu
nesměle poškrábal ve vlasech."Jo,asi jo..já nevím..mám takové
nutkání..vždycky,když je nablízku,chci ji..líbat."
Vypadlo z něj.Trochu
se přitom i začervenal.
"Já jen
nevím,zda i ona mě..má ráda.Nechci ji ublížit."
Pokračoval.
Adri jen pozorně
poslouchala.
"Chápu,mám se jí
zeptat nebo to zvládneš sám?"čertíky ji při této otázce vzplanuli v očích.Koike
se pousmál.
"Myslím,že to
zvládnu,ale díky,že jsi mě vyslechla.Můžu se podívat na malé?Maminko."
Adri ho kamarádsky
štouchla do ramene."Jo můžeš,ale myslím,že právě usnuli,takže buď prosím
potichoučku jak myška."
Koike přikývl a zvedl
se z křesla a šel za Adrianet.
Otevřela dveře a
potichu se vkradla i s Koikem k postýlkám.
Koike se usmál a
pošeptal:"Jako andílci,oba dva,krásní po matce."
"Hele.."štouchla
do něj zas.
"Máš
Nime..nezapomínej..jo a mimochodem,krásné představení."usmála se a táhle
Koieho ke dveřím,protože Sayuri začala mžourat očima a Adri ji nechtěla probudit.
"A kdy se vůbec
vrátíš?Hvězdo."optal se Koike se zájmem.
"Nevím,snad
brzy.."zasteskla si Adrianet.
"Tak já už
půjdu,zatím.."oznámil Koike a šel ke dveřím.Adrianet ho šla vyprovodit a
pak šla vařit oběd pro toho ďábla,který se co nevidět vrátí,ale oběd mu určitě stačit nebude...
Komentáře
Přehled komentářů
nechci nic říkat,ale jestli to nezačneš přidávat nějak průběžně tak mě tady smíchy klepne pepka XD ...jinak nechci kritizovat,ale příde mi to trochu protahovaný a pořád ty samý scény plný objetí atd. chtělo by to trochu akce,chybí mi tu nějakej vyšší smysl příběhu...
hej!
(Adrianet, 10. 11. 2007 22:56)Co je to za cenzuru? XD No to si piš, že mu oběd stačit nebude a ani mě! XD Jinak pěkné ;-)
muhehehehehehehehehe
(EEVVEE, 11. 11. 2007 23:16)