Jdi na obsah Jdi na menu
 


Part 15

10. 11. 2007
Přiznání

"Spinkej maličká…Sayuri.."uklidňovala Adrianet dcerku,když přišla k postýlce,poté co slyšela její křik.Vypadalo to,že Hira nedokázal vzbudit ani pláč své sestry.Adri se na něj usmála,byl tak krásný,když spinkal v té své postýlce,jeho tvář jí připomínala Leona,když chodívala spát později než on,vždycky zůstávala chvilku vzpnu,jen aby mohla vidět jeho andělskou tvář.Ve dne ďábel,v noci anděl.Pomyslela si.

"Sayuri..spinkej,ať seti zdá něco krásného.."odcházela se slovy a polibkem na dobrou noc.Zavřela dveře a došla za Leonem,ten samozřejmě mezitím usnul,to se taky dalo čekat.Potichu si vlezla za ním a hladila ho po vlasech a pak také po hrudi.Leon se při každém jejím dotyku ohradil.Chvěl se.Adrianet se k němu víc přitiskla a Leon v polospánku zareagoval odejmutím a přivinutím více k sobě.Adri se pousmála a usnula ve společné náručí.Ráno se mžourala očkama po bytě,ale Leon tu nebyl.

"Leone?"zeptala se do prázdného pokoje,kterým prosvítalo denní světlo.Oteveřeli se dveře a v nich stál Leon se Sayuri i Hirem v náručí.

"Copak?"zeptal se popošel k posteli."Nic,jen..myslela jsem si,že jsi odešel už do práce."usmála se a dala dětem dobré ráno.

"Vyspala jsi se dobře?Zlato a chceš nějakou snídani?"optal se s čertíky v očích.Adri se protáhla a polechtala Hira po bříšku:

"Asi nějakou tvoji specialitu."odpověděla a vlepila mu pusu na rty.

"A dobré ráno zlato!"odpověděla opožděně,ale láskyplně.

Leonovi na tváři hrál mírný úsměv,znala ten pohled,chtěl na ni skočit..

"Dobře.Buď připravená na svou nejlepší snídani."řekl vlepil ji pusu a šel do kuchyně.Adri si mezitím pohrávala s dětmi.Vychutnávala si chvíle,kdy mohla s nimi být.Leon za chvilku došel s podnosem plného jídla.

"Táákk tady se to nese,anděly.."to bylo poprvé co ji tak řekl,mírně se zachvěla,ale pak mu odpověděla úsměvem.

"Děuju,vypadá to báječně.Už se těším jak se do toho pustím,ale mám jednu podmínku."řekla.

"Jakou?"znejistěl Leon,ale v očích mu stále plály ohně vášně.

"Musíš jíst semnou.Sama bych to nesnědla,je toho moc,ale děkuji ti.Zlato,dneska jsi se překonal."řekla a podávala mu příbor.

Bylo tam všechno:Vafle,máslo džem,vajíčka,čaj,káva..Bylo toho zkrátka hodně.Adri si povzdychla:

"Jdem na to.Dobrou chuť."řeka a už si nabírala máslo a džem.

Leon se ze zájmem díval jak Adrianet jí.Líbilo se mu vše co dělala,dyž si česala vlasy,nebo si zpívala,když si hrála s dětmi.Náhle ho popadla touha a tak oddělal tác a svalil Adrianet na postel.Začal ji líbat,nejdřív se bránila,ale i ona pak podlehla jeho kouzlu a tak mu polibek opětovala,začal ji zajíždět rukama pod tričko.

"Ne,Leone..jsou tu děti a navíc měl bys jít do práce.Večer si to vynahradíme."mrkla na něj spiklenecky a posbírala děti s postele a šla s nimi do pokoje.Leon se smutně odtáhl posbíral jídlo a šel do Kalenda.

Adri i povzdychla.Chtěla už stát na jevišti bok po boku Leonovi.

"Tndntn"někdo zazvonil u dneří.Adri se probudila se smutku a šla otevřít.

"Koike?Ty?Ahoj.."Koie se usmál a nesměle se podrbal po hlavě.

"Ahoj Adri,můžu tě prosím o něco poprosit?"zeptal se trochu vážněji než obvykle.

"Ale jistě,pojď dál,nechceš čaj?"pobídla ho dovnitř.

"Néé děkuji."řekl a posadil se do křesla.

"Ta začni.."řekla a usadila se vedle něj.

"Já nevím jak začít,ale je to takhle..no víš..Nime a ..já.."

Adri se pousmála.:"Vím co chceš říct."

Koike zavedl pohled k ní."Opravdu?"

Adrianet přikývla."Máš ji rád?"

Koike se znovu nesměle poškrábal ve vlasech."Jo,asi jo..já nevím..mám takové nutkání..vždycky,když je nablízku,chci ji..líbat."

Vypadlo z něj.Trochu se přitom i začervenal.

"Já jen nevím,zda i ona mě..má ráda.Nechci ji ublížit."

Pokračoval.

Adri jen pozorně poslouchala.

"Chápu,mám se jí zeptat nebo to zvládneš sám?"čertíky ji při této otázce vzplanuli v očích.Koike se pousmál.

"Myslím,že to zvládnu,ale díky,že jsi mě vyslechla.Můžu se podívat na malé?Maminko."

Adri ho kamarádsky štouchla do ramene."Jo můžeš,ale myslím,že právě usnuli,takže buď prosím potichoučku jak myška."

Koike přikývl a zvedl se z křesla a šel za Adrianet.

Otevřela dveře a potichu se vkradla i s Koikem k postýlkám.

Koike se usmál a pošeptal:"Jako andílci,oba dva,krásní po matce."

"Hele.."štouchla do něj zas.

"Máš Nime..nezapomínej..jo a mimochodem,krásné představení."usmála se a táhle Koieho ke dveřím,protože Sayuri začala mžourat očima a Adri ji nechtěla probudit.

"A kdy se vůbec vrátíš?Hvězdo."optal se Koike se zájmem.

"Nevím,snad brzy.."zasteskla si Adrianet.

"Tak já už půjdu,zatím.."oznámil Koike a šel ke dveřím.Adrianet ho šla vyprovodit a pak šla vařit oběd pro toho ďábla,který se co nevidět vrátí,ale oběd mu určitě stačit nebude...


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

muhehehehehehehehehe

(EEVVEE, 11. 11. 2007 23:16)

nechci nic říkat,ale jestli to nezačneš přidávat nějak průběžně tak mě tady smíchy klepne pepka XD ...jinak nechci kritizovat,ale příde mi to trochu protahovaný a pořád ty samý scény plný objetí atd. chtělo by to trochu akce,chybí mi tu nějakej vyšší smysl příběhu...

hej!

(Adrianet, 10. 11. 2007 22:56)

Co je to za cenzuru? XD No to si piš, že mu oběd stačit nebude a ani mě! XD Jinak pěkné ;-)