Jdi na obsah Jdi na menu
 


Saiunkoku Monogatari

6. 3. 2008
1.Dějství

Dlouhé kimono jí splývalo až na zem, pod několika vrstvami  by jste  uviděliObrazek křehké , dlouhé nohy. Tvář byla pokryte make-upem a její řasy jí rámovaly velké , hnědé oči , které měli podmanivý vzhled. Každému muži , by se pod jejím pohledem podlomila kolena . Její tvář byla krásná, vypadala jako porcelánová panenka. Kimono jenž měla na sobě, se táhlo za ní a její černé, dlouhé vlasy vyčesané nahoru, značili, že se jedná o něco vyjímečného. Kráčela nejistě. Zahrada se rozléhala do těžce viditelných míst. Sakury a jezírka,můstky a ozdobné skalky se rozléhaly po akrech. Dívka se u jedné z třešňových stromů zasekla, pohlédla a nechala se unášet příjemnou vůní a vánkem. Víčka ji poklesli a ona upadla do myšlenek.

"Už si dávno měla být u dvora…"Nepříjemně chladný a hluboký mužský hlas ji vymanil z nostalgické chvíle. Otočila se a spatřila vysokého, muže v kimonu.Měl krátké, černé vlasy, stáhlé do culíku, který byl skryt pod rouškou.

" Promiňte.."Protáhla s kolem něj. Muž šle za ní jako nějaký ochránce. Když došli k místům dvora, na verandě je čekal její otec.

"Vítej..Chiaki.."Hřejivě se usmál. Dcera zrychlila krok a zanedlouho se objevila v otcově náručí.

"Doufám,že se ti u dvora bude líbit.."dodal a vedl je chodbou, která byla přímo u zahrady.

"Otevřený ráj…"vydechla a stále unešena krásou kolem sebe.

"Jsem rád, že se ti tu líbí."Dodal otec a opět jí věnoval jeden ze svých hřejivých úsměvů.

Muž co ji našel v zahradě jen mlčky pozoroval oba dva a tiše šel za nimi.

Otec se zastavil před velkými dveřmi a čekal než dívka dojde.

"Tohle bude tvůj pokoj."Vyslovil a otevřel dveře. Před dívkou se otevřela obrovská místnost. Postel lehkými nebesy, stolek u výklenku do zahrady s čajovým servisem a dokonce i její oblíbený nástroj-Erhu. Před ní předstoupili dvě dívky v obyčejném, služebnickém kimonu.

"Vítejte slečno."Zvolaly obě dvě sborově. Dívka vyvedená z míry.

"Zatím tě tu nechám, ale nezapomeň na večeři. Budeme tě čekat."Jakmile se dveře zavřeli, služebné se na dívku, stojící uprostřed pokoje, vrhli.

"Slečno, měla by jste se připravit na večeři." Vyhrkli opět sborově. Začali ji sundávat kimono a chystat ji nové, bohatší. Nalíčili ji lehce, aby vypadala přirozeně , i když to nepotřebovala.

Chiaki si připadala trochu hloupě, v minulosti to byla ona, kdo dělal takové věci a teď se má nechat takhle obskakovat. Když byly služebné hotovy, podívala se do zrcadla. Její kimono mělo barvu černé oblohy, která byla posypaná růžovými lístky ze Sakury. Detailní zpracování dodávalo kimonu nádech něčeho, k čemu slova nebyla tou správnou ingrediencí.

Vyšla před svůj pokoj a rozhlížela se, kterým směrem asi vede správná cesta. Vydala se doprava. Po značném prozkoumání přišla Chiaki na to, že tohle asi nebude správná cesta.

"Jak se tu mám vyznat????" Vrátila se, ale zjistila, že je na úplně jiném místě, než předtím.

"Být u dvora, znamená mít řád a přesnost..slečno.."Při posledním slově na ni pohlédl. Muž opřený o stěnu vypadal, jako by celou tu dobu čekal, než se Chiaki dostaví.

"Víte..já se ztratila.."Řekla a lehký ruměnec se jí objevil na tváři. Muž odstoupil od stěny a otočil se.

Chiaki ho následovala. Cestou probíhalo trapné ticho. Po chvilce došli před slíbené místo, Chiaki vstoupila uklonila se.

"Promiňte…Zabloudila jsem..víckrát s to nestane.."Muži v místnosti ohromeni její krásou byli schopni pouze omluvného úsměvu a kývnutí.

"To je v pořádku.Posaď se."Ozval se jeden z mužů a pohlédl na ni.

"Asi víš proč jsi tu,že?"Chiaki kývla.

"Jde o to, že tvůj otec je nesmírně důležitý pro to, aby zde byl.Jeho politické vlastnosti by nám tu chyběli, velice si ho vážím…"odmlčel se na chvíli.

"..a proto chci, aby jsi se postarala o výchovu Ryuukiho.."

"Hai."

Ryuuki stojící za dveřmi tohle odmítal poslouchat.

"..a také doufám, že ho dokážeš zkrotit.."Jeho tvář byla poseta úsměvem.

"Nyní…pusťme se do jídla.."ozval se vesele muž a podával jí misku s rýží.

Večer po schůzi se vydala Chiaki do svého pokoje.

"Doufám, že jsem zase nezapomněla cestu."Její hlas zněl zoufale.

Ve tmě neviděla ani na krok, pouze měsíc jí byl dnes lucernou, světlem. Neznáme ruce se ji obmotali kolem pasu, někdo ji vzal do náruče. Pohlédla mu do očí. Ryuuki.

"Poč-čkatt… co.."Zmateně sebou házela.

"Nehýbej se…" promluvil. Jeho hlas jí pohladil po tváři. Nesl ji neznámým směrem.

"Kam-kam jdeme???"Zeptala se a bála se odpovědi. Ryuuki na ni pohlédl a v očích mu jiskřila touha.

Donesl ji před zvláštní pokoj, ve kterém nikdy nebyla. Došel k posteli a hodil ji na ni.

"Co to---"Stála mu tváří v tvář. Opřený rukama u její hlavy a dívajíc se na ni.

"..otec řekl, že mě máš zkrotit,ne?"kláněl se k polibku, jeho vlhké a hebké rty se přisál na její. Odmítala to a vymanila se z jeho sevření. Utíkala ke dveřím, její kimono bylo rozházené, rozvázané.

Chtěla je otevřít, ale byli zavřené.

"Co to má být?"Otočila se na něj. Ležel na posteli.


 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nime

(Sora, 9. 3. 2008 19:45)

No vis...ja bych ty citove projevy udelala ale ja chci aby mi rekl Miluji te az v poslednim dile,ale dikec za radu,budu se snazit:P

to Sora

(Nime, 9. 3. 2008 12:48)

mám za sebou první 2 díly a líbí se mi to.Npad je to zajímavý..jestli můžu trošičku poradit,zkus více používat citové projevy ap opus okolí^^hehe jinak jdu na další díly...tak zatím=)

Nime

(Sora, 8. 3. 2008 15:08)

jj jasne že jo tady to je:anime13.blog.cz...ale když se nebude libit,tak se nesmej:Dja nepisu tak dobre jako ty:'( hihi:)

to Sora

(Nime, 8. 3. 2008 9:39)

hehe děkuju(^__^)tím,žem i dodáváte sílu=)hehe a pošleš mi tvůj blog minule jsi mi zapomněla napsat odkaz..hehe prej si psala povídku a já bych si ji moc ráda přečetla**_**

Nádhera!

(Sora, 8. 3. 2008 7:54)

Ty jo jak to jen děláš???Psát tak krásné povídky...mocinky moc pěkné*chválí*