Jdi na obsah Jdi na menu
 


No Name VI.

17. 11. 2009

„…. její dech nabíral rychlosti. Osoba jenž stála vedle ní, se uchylovala k jejímu hrdlu. Nastal okamžik pravdy. Hrabě, se špičáky dotkl jejího hrdla, jemně přějížděl po její neposkvrněné kůži a vychutnávál si doposud neochutnaný požitek z krve. Když se dívka svíjela v jeho náručí, rozhodl se, že učiní konec tomuhle pokušení a zakousl se. Jako extáze je pohltila jejich vášeň. Poté---´´ Claude zaklapl knihu s názvem Hrabě Dracula a povzdechl si.

 

„ Jakýma kecama to krmí dnešní lidi? Opravdu věří, že by nás strach z česneku nebo snad i kůlů zahnal zpátky? Pche, je to směšné. ´´

 

Odložil knihu na stolek vedle křesla a přešel k posteli. Pohlédl na spící tvář před ním.

 

„ Proč se vždycky chováš jako spratek a nenecháš si nikdy poradit? Kdybys poslechl, tak bys tu nemusel v prvé řadě ležet. ´´

 

   Valentinova víčka se zachvěla a rty se pohly. Začal se třást. Claude ho přikryl přikrývkou, kterou Valentine skopal  a lehce mu oddělal neposedný pramen vlasů, který mu splýval na tváři. Když se nechtíc dotkl jeho obličeje…

 

Nevěděl jsem, že má tak hebkou pokožku, a také zblízka, je celkem, no…úchvatný.

 

Valentine se ošil a kapky potu mu stekly z čela. V této chvíli, měl Claude co dělat, aby se na něj nevrhl. Nejraději by ho ---

 

Valentine otevřel oči. Dva fialové smaragdy, jako by znovu ožily. Pomalu si sedal, ale pak ho chytla bolest a chytl se za hlavu.

 

"Au, to sem zas do rána pil, nebo co?"

 

Claude ho přetáhl.

 

„ Kdybys nebyl takový hlupák a poslechl, co ti říkám, tak bys nebyl v takovém stavu jako si teď. ´´

 

Valentine se tvářil nezaujatě a chytl jeho hlavu do dlaní. Políbil ho.

 

„ Dík, žes měl o mě starost, Claude. ´´

 

Claude se odtrhl a odskočil od postele.

 

"…"

 

   Valentine se pomalu zvedl z postele a začal si zapínat košili. Claude se mezitím díval z okna, zda je někdo nesleduje.

 

" Pořád si nervózní? " Odvětil tiše Valentine, který si teďka pro změnu šněroval boty.

 

" Ne, jen…nevím zda dokážu zabít…ji.." Claude se trochu otřásl a odstoupil od okna přitom narazil do Valentina.

 

" Nemáš se čeho bát. Jsem tu s tebou. Nezapomínej, že ti teď v žilách koluje má krev." Odvětil a pevně ho sevřel ve své náruči.

 

Clade se ještě víc přitiskl k němu. Cítil jeho teplo a i odhodlanost. Cítil v něm oporu jako nikdy předtím, ale i pocit, že ho ztratí.

 

" Měli bychom jít." S tím se odtáhl z Valentinova náručí a odešel ke dveřím.

 

Zkontroloval, jestli je vzduch čistý a poté se nadlidskou rychlostí rozběhli napříč tmou.

 

Celá vesnice už utichla a lidé už dávno spali. Jen dvě siluety mužů se hnaly nocí a měsíc jim byl dobrým přítelem při časech, kdy neviděli ani na krok.

 

" Valentine, zastav! Já..já cítím, že..ona tu je…někde…" Claude popadal dech.

 

Valentine se zastavil a snažil zbystřit své smysly.

 

" Máš pravdu…také ji cítím. Raději bychom měli následovat její pach." Řekl a pokračoval v míhání. Claude na nic nečekal a následoval svého druha.

 

    Čím víc se přibližovali, tím víc oba cítili, že jsou konečně na správné stopě. Ovšem k jejich radosti se nepřičetlo to, že si je našla sama.

 

Valentine se zastavil a uhnul útoku, který se objevil neznámo z kama.

 

Claude se snažil zaútočit nato, co je napadalo, ale  bezúspěšně.

 

" Tak vidím, že si mě nakonec našel, Claude. " Ozvalo se mezi stromy a ze stínu vystoupila postava ženy.

 

" Našel? Spíš ty mě, máti. " Usmál se Claude a nejraději by ji probodl srdce kůlem, kdyby to ovšem fungovalo.

 

Žena se zachichotala a přešla k Valentinovy, který byl připraven zasáhnout.

 

" Ale, ale…copak to tu máme? Tvůj milenec? " Přejela prstem po Valentinově tváři až se dostala ke rtům.

 

" Nesahej na mě! " Procedil mezi zuby Valentine a odklonil se z jejího dosahu.

 

Claude její otázku přešel.

 

Žena se přitiskla k Valentinovým rtům, poté se odtáhla a olízla si své rty, kde byla kapička krve.

"Hmm, lahodné, ani nevíš, jak moc dobře chutnáš…avšak, vidím, že můj syn už tě ochutnal…soudím podle otisků na tvém krku. "

 

V Claudovi se vařila krev. Zaťal pěsti.

 

Valentine si znechuceně otřel krev ze svých rtů a přešel k ženě až ji stanul tváří v tvář.

 

" Nedokážu pochopit jak něco tak nádherného a čistého mohlo vzejít z něčeho tak odporného, nemáš žádné právo nazývat Clauda svým synem, poté co jsi mu udělala! "

Žena se neudržela a vrazila Valentinovy facku.

 

   " Jak se opovažuješ ty ubohý up-- ne, ty nejsi ani upír. Jsi jen něco, co ani nemá druh, nemáš kam jít, kam se zařadit…jsi zbloudilá duše, která jen našla útěchu v tak čistém a hrdém rodě a ty máš tu drzost mi tu ještě nadávat? Já v sobě mám dost energie nato, abych tě sprovodila z toho světa…"

 

Valentine se zvedl a  už se chystal, že ji napadne, ale vtom ho zarazila ruka Clauda. Až poté si všiml, že výraz, který Claude měl, na něm v životě neviděl. Tolik nenávisti a bolesti a také strachu.

 

" Claude…" vzdechl Valentine

" Za něj a za všechny, které si zabila zaplatíš…nemysli si, že si jediná, kdo má moc…nezapomínej….stále ve mně koluje tvá krev! " Claudovi zacukali koutky a  natáhl ruku.

 

Žena se též pousmála a nátahl ruku naproti němu.

 

"Tak tohle bude zajímavé…" Procedila mezi zuby.

 

   Valentine se ocitl v posteli.

 

Co? Kde to sakra sem? Neříkej te mi, že to byl jen sen?!

 

Když koukl pod peřinu, zjistil, že má na sobě jen kalhoty, což znamená že…

 

" …promiň, trochu jsem to přehnal…ale už je konečně po ní. " Oddychl si a přešel k jeho posteli. Odkryl přikrývku a začal odmotávat obvazy.

 

" Ahá, tak o tohle ti jde. No, jen si posluž, mě nevadí, když jednou budeš nahoře." Claude to ignoroval. Sklonil se k němu a jemně slíbal každičkou ránu.

 

Valentine si nemohl stěžovat. Trochu ho to vyvedlo z míry, ale pohled na Claudia ho opět přiměl udělat jedno gesto.

 

Vzal jeho tvář do dlaní, a zašeptal mu:

" Miluji tě, Claude.." poté ho políbil.

 

 

"Hmm, tak takhle to je…a já si myslel, že můj syn si najde lepší partii. Hahaha.." Zavřel dveře od jeho pokoje a pokojně si odkráčel do zahrady.

 

" Pane, přejete si něco? " Ozvala se služebná. Seelvia se zakřenil a poručil si o sklenku vína.

 

" Oh, to nám došlo, ale jakmile…" Seelvia se přiblížil a omamným hlasem ji zašeptal něco velice nekalého, protože po jeho slovech se služebná omluvila a obličejem rudým jak rajče odkráčela do kuchyně.

 

" No co…půjdu si najít něco k zakousnutí…zatím sbohem, Claude…"

 

Dokonalou chůzí zmizel ze zahrady a sluneční paprsky orámovali mizící postavu daleko v dáli.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

^^ Aaaach božííí

(Zakuro, 24. 11. 2013 16:29)

Ty upírky miluju. Jsou sladcí :D A povídka byla vážně moc dobrá. Nasmála jsem se.

waw

(Mysticia-sama, 23. 12. 2010 9:26)

Naprosto dokonalé! Tahle krátká povídka se mi hrozně moc líbila. Už po prvním dílku jsem se do Valentina a Clauda zamilovala... nešlo by napsat ještě další pokráčko? Je to fakt úžasný. Píšeš moc hezky

Jak dokonalé

(sisi, 15. 12. 2009 17:31)

Tyto dva prostě miluji.