Jdi na obsah Jdi na menu
 


I.(No name)

8. 8. 2008
    Měsíc se vyhoupl na noční oblohu a krajinou foukal slabý vánek.Ovšem,v noci jako je tahle,by se žádný člověk(rozumný)nevydal na krok z domu,natož létat oblohou jako tenhle.

     Míhal stromy a zvěř,která byla na nočním lovu.Trochu se mu točila hlava a proto není žádný pochyb, že když vyskočila srna,která mířila na svou kořist,spadl ze vzduchu a hlavou se třískl o zem.
"Ksakru!Asi jsem si neměl dávat tu poslední láhev červenýho…"zaklel a mnul si zasažené místo.
Poté se vyškrábal ,s pomocí opření o strom,na nohy a dal se do míhaní.Když dorazil na místo,ke kterému měl namířeno,vzdychl a koutky úst se mu stočili do nepatrného úsměvu.
"Tak Claude…jsem tu!"Nenechal se pohánět a rovnou si to namířil k hradu na kopci.
Podle zvuku od brány,kde hrála hudba a smích byl jen podkresem hlasitých rozhovorů,to vypadalo,že párty už je v plném proudu.
"Takhle začít a beze mě?Claude,myslím,že tvé vychování je dosti…nepřijatelné."Valentine vyšel směrem ke stolům,kde seděla "šlechta" a poklonil se s gestem,kde si smyká klobouk.
Dámy v jeho přítomnosti hned zrudly jako rajčata a začali si obličej zakrývat vějíři,jediný Claude měl pohled jako masový vrah.
"Ale,ale…copak ani nepozdravíš starého přítele?Nebo už i tohle jsi zapomněl?"ozval se Valentinův pobavený smích.
"Ne,nezapomněl…,ale pokud si vzpomínám,to ty jsi asi opomněl,že TY tu nemáš co dělat!"Claude sevřel svou láhev s vínem pevněji.
Valentine vybuchl v nakažlivý smích,který se rozléhal po celém sále.
"Jsem upír jako ty,tak proč bych tu neměl být?"zeptal se a smích mu stále zněl ještě v hlase.
Claude se usmál.
    "Takže zapomněl,dovol abych ti připomněl,proč jsem tě kdysi dostal do vyhnanství.."
Claude jedním mrštným pohybem stanul tváří v tvář Valentinovy a v ruce držel meč.
"Tím mě nedostaneš,Claudii…,"řekl a přiblížil se k jeho tváři.
"nebo…by si mi chtěl vážně ublížit?"
Claude vzal meč a zaťal ho upírovy do těla.Samozřejmě, jak si myslel,Valentine si meč vytáhl a odhodil ho na zem.
"Tohle ti nepomůže..ty to víš.."odpověděl a šel ke stolu.Uchopil láhev vína a s chutí se do ní pustil.Claude mezitím vyšel ze sálu a zmizel v temných komnatách hradu.
"Hajzle!Kreténe!Idiote!Tý...Tý…"Claude už nemohl přijít na další nadávky.
Valentine,který s podepřenou hlavou seděl v jeho pokoji jen dál poslouchal co Claude žvání.
"Claude,myslím,že už na nic nepřijdeš…"
"To vím i bez tebe."Nervózně přecházel z jedné části pokoje na druhou.
Valentine ho krátkou chvíli pozoroval,ale pak se zvedl a stoupl si za něj.
Claude začal zrychleně dýchat.Valentine mu rukou sjel pod košili.
"Víš proč tě tak miluju,Claudii?"
"Drž hubu a přestaň mi tak debilně říkat.."
"Ale no tak…nejraději bych to s tebou hned teď udělal,ale na to jsem moc pyšný upír."
Claude se začal smát a popadat se za břicho.
"A to byl jako vtip týdne,nebo co?!?"Stíral si slzy z tváře a otočil se.
Valentine se nafoukl jako bublina.
"O.K,dáme si sázku."Claudie zpozornil.
"O co a jakou?"
"Že sbalím kteroukoliv bytost co se na tomto hradě hýbe,v případě,že ne-můžeš si semnou naložit podle svého,ovšem,pokud vyhraju já-TY budeš skákat jak já pískám,třeba i nahý nebo v tangách."Cluade se zarazil.

    Valentine při představě na Claude stojícího před ním v tangách se nehorázně rozslintal.
"Přestaň TY úchyle.Tak pervertského člověka jako TY jsem v životě a ve smrti nepotkal!"
Valentine si nevšímal urážek.
"Přijímáš nebo se bojíš?"
Claude mu jednu uvalil a obočí mu přeskakovalo.
"Jasně,že jo!Tohle si přece nenechám utéct."V jeho hlase byla slyšet vítězná melodie.
"Platí!Od zítřejší noci,začínáme!Ale ještě předtím,nechceš si náhodou zopakovat nějaké polohy?"
Claude vytáhl kyj,který měl schovaný a hodil ho po Valentinovy.
"Táhni ty úchyláku!"

 Valentine odešel a když zavřel dveře,koutky úst mu znovu přeskakovaly do úsměvu.

Výborně!Mám tě tam kde chci.Teda…zatím nemám,ale budu mít…hm..jak jsi asi vyrostl?Tam dole…hehehe...

Ze dveří vyletěl kyj a trefil Valentina do hlavy.
"Za co?!?"ozval se s bolestivým tónem Valentine.
"Ty úchyle,slyším co si myslíš,nezapomeň, jsem taky upír!"
"Ksakru!Takže jsi slyšel i to,co jsem si myslel,když jsem stál za tebou,co?"
Claude zabouchl dveře a v duchu mu začal opět nadávat do *****
Valentine zmizel v prostorách chodeb.A celý den,jako ostatní,prospal.
Po setmění se začal vrtět a škrábat.
"Doháje!Jakto že jsou v mojí rakvi blechy???"
Odklopil víko a okamžitě se rozběhl za Claudem.
"CO-DĚLAJÍ-BLECHY-V- MÝ-RAKVI?!?"
Claude nechápal oč jde,ale vybuchl smíchy.
"A co já mám co dělat s blechami vtý rakvi?"
"Ksakru,jak já to mám vedět??"
Valentine odešel nasupený zpět do své komnaty.
    Vzal sprej proti hmyzu,který cestou našel v kuchyni,a rozzuřeně začal máchat rukou se sprejem kolem sebe.
Celý pokoj se nacházel v ukrutné mlze,ale pořád se to dalo vydržet.Valentine nepřestával a máchal rukou dál,jen né a né se strefit do rakve.
Když už to bylo akutní a Valentine se dusil na podlaze,Claude došel a otevřel okno.
Se smíchem se díval na Valentina,který s výrazem jako kdyby trpěl zácpou,se válel na podlaze.
    "Panebože!Ty jsi vážně dement středního věku,Valentine!"Sedl si pohodlně do křesla a sledoval, jak Valentine dál bojuje z přiotrávením ze spreje.
"Buď rád,že jsi si vybral správný sprej,taky jsi moh' šáhnout po silnějších věcech…nikdy nevíš co v kuchyni najdeš."
Valentine držíc se za límec u krku sledoval jeho pobavenou tvář.
"Oh díky,že jsi mi pomohl vstát."
"Nemáš zač!"odpověděl s úsměvem Claude.
"Ty vole,to byla ironie,myslím,že ty tam v hlavě taky nic nemáš krom paruky,co?"
Claude vyšel z pobaveným výrazem a zanechal tam Valentina samotného klečícího před rakví.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

=0)

(Teressa, 17. 8. 2008 20:50)

chiiiiiii...super!!!hned idem na dalsi diel!!